"Taky jsem asi týden mluvila o tom, že nejstarší dcera napsala nejlepší písemku ze třídy, prostě proto, že jsem z toho měla strašnou radost, po těch x měsících trénování té pitomé násobilky. Vůbec mě nenapadlo, že tím někoho můžu popouzet."

Lenko, tak to jsme dve.

Tohle napr. Kudlu desne popouzi, co se tyce mne. A mne zas desne bavi, ze vim, jak na to nalitne, a se o tom pri jakekoli prilezitosti opakovane zminit, davat to jako priklad, kdyz... a podobne, protoze mi to pripada hodne k smichu. Moji znami tady ani nevedi, kolik deti mam a co kdyz tak delaj, uspesny deti mame totiz vsichni. S jinyma se nestykam, je to ztrata casu (=zde sarkasmus, Kudlka to urcite opet rozvine).

On je jaksi rozdil, kdyz nekdo popisuje sve dite, nad kterym je nadsen a vychazi z toho, ze tim padem musi bejt nadsenej kde kdo kdykoli, ackoli je to normalni dite (a prave z Tech by clovek tu radost mel mit a podporovat je, ale tak nak jinym stylem). A na rozdil od toho zas nekomu odpovedet na otazku, co delaj tvoje deti (=kdyz ty deti jsou fakt chytry a uspesny a clovek z toho ma desnou radost, ale do detajlu nic nerozvadi - on by tomu ani nikdop nerozumel, ze jo).