Jak děti rostou, prošlo už několik "zlomových chvil", kdy jsem si uvědomovala jejich osamostatňování a svoje "osvobozování". Když vynechám konec kojení (jako konec nemožnosti fyzického oddělení), tak si hodně vybavuju:
- když se mladší dítě naučilo samo houpat (od té doby jsem si mohla na hřištích většinu času číst)
-když se dokázali ráno nějakou dobu zabavit, takže jsem nemusela vstávat s nimi
- když se mladší dítě zvládlo samo utřít a obléct po koupání (kromě mytí dceřiných vlasů už pro mě koupání dětí není bodem v mém programu)
- když jsem jim mohla přestat stát za zadkem u vody (starší syn už plave líp než já, dceru teda hlídám tam, kde nestačí, jinak stačí dohled z deky)
- když jsme dorazili na dovolenou a děti sami odešly na obhlídku areálu a já mohla v klidu vybalit věci ...
Určitě je toho víc, ale teď mě napadlo jen toto. Máte další podobné body? A jste rádi/rády nebo je Vám to líto a v takové situaci jste si pořídili (uvažujete o pořízení) dalšího dítěte? Nebo naopak jste si další plánované dítě rozmysleli, když jste si uvědomili nutnost "nové nesvobody"?
U mně vzhledem k věku už další děti nepřipadají v úvahu, takže si to prostě jen užívám. Dneska jsem třeba přestala děti přemlouvat k vycházce, když se jim nechtělo, nechala jsem je na zahradě a odešla na 2,5 hod se procházet sama - super!