Girili, já tomuhle celkem rozumím...syn cca v 5 letech panikařil i když jsem odešla pro něco nahoru do patra v baráku...a to jsem byla zvyklá mu vždycky říct, že jdu nahoru, nebo třeba do sklepa pro něco apod...stejně po pár minutách vyletěl a sháněl se po mně a že prý se bál, že jsem ho opustila, nebo že se mi něco stalo...a cca v 7 letech jsme ho na dovolené nechali chvíli na pokoji v penzionu, kde koukal na telku, chtěli jsme se jít projít po okolí a jemu se nechtělo, měl tam svůj mobil a my byli v podstatě na dohled od penzionu...přesto asi po 10 minutách volal, kdy už přijdeme, že se tam sám bojí....holt máme úzkostnější dítě, postupně se učí tyhle situace zvládat, ale jde to prostě pomalu...