Já jsem na to přišla až po třicítce, když jsem přestala vidět v autě a vyjela mimo silnici (se zapnutým tempomatem).
Nijak extra mě to neobtěžuje, jen si musím už dávat pozor na to, že na to jedno oko "nevidím". Asi to vysvětluje, proč jsem nikdy nebyla dobrá na míčové hry - nemám 3D vidění a neodhadnu směr a rychlost míče (a nejsem schopná střílet na skeetové střelnici ).
Když nosím čočky, tak je to lepší, i s tím řídím. Nerada řídím po tmě na neznámých silnicích - pokud tam jsou kočičí oči, tak mi nedávají smysl.

Tím chci říct, že i pokud se to nespraví, tak se s tím dá žít a pracovat a řídit a dělat skoro všechno. Holt třeba nebude odborník na střílení ptáků, nebo basketbalová hvězda.