Vydrž!
Velmi dobře si na toto životní období vzpomínám. Vzpomínám, jak jsem dlouhé dny neviděla denní světlo (nemocné děti, šance vyjít z bytu až za tmy po příchodu muže z práce) a jak jsem myslela, že se zblázním.
Absence lidské společnosti mi tolik nevadí, sama vydržím dlouho, ale ta nemožnost volného pohybu, nemožnost jít ven, uvázanost doma jako pes u boudy, to mě deptalo.
Nedá se s tím nic dělat, jen to přežít.
Za týden začíná březen, už se blíží lepší časy!