Ano, mám to taky tak...ale myslela jsem, že ty "návaly marnosti" mám hlavně díky špatně fungujícímu partnerovi, který ze mne doslova život vysával. Dostávám se z toho pomalu, ale je to lepší (aspoń subjektivně). Ještě dnes mi stačí, když s ním potřebuju něco řešit (třeba banální návštěva lékaře s dítětem) a jsem z něj vyřízená několik hodin.
Takže já jsem depresivní asi už 10 let, tak to asi není nic divného.
Jsem překvapená (mile), že to můžou podobně cítit i ženy, které mají jinak život v pořádku...Výchova dětí prostě není hračka a kombinovat to s plným úvazkem se stává skoro nemožné - aby měl člověk dobrý pocit z obého.