jsem vyhořelá skoropetačtyřicátnice , mám spoustu práce, pořád před sebou tlačín resty, decka jsou ted nějaký drzý, a ani nemám ten přechod ledovce nebo jiná povyražení, protože mi A) nestačejí peníze, B) nestačí dovolená C) jsem utahaná , takže nestačí síly

navíc veci, co mne dřív třeba nabily, mne připadají takpvý víc hluchý, už t nemá ten efekt , koncert nebo něco

jediný, co by mi asi pomohlo, by bylo tiché usebrání v přírodě, nekde v horách bez lidí , přiemřeně pohybu, přiměřeně meditace, ale asi by mne zabil návrat do reality, i po návrahu jen víkendu či prodlouženého víkendu nekde na chalupe mám jako reakci depku, spleen a pocity marnosti, než se zase uzavřu v tom neustálým pobíhání, peskování dětí, vydělávání peněz a řešení, co koupit/zaplatit, má větší prioritu, prostě než zase odříznu ty pocity veverky v kole