Dabo, mozna jo, mozna ne. Ja mam spis pocit, ze dneska jsou lidi vic sebestredny - ve vsech magazinech se doporucuje to ci ono - JA JA JA - "hlavne delej tohle pro sebe, hlavne musis tohle a ono, pak tamto a to dalsi..." styl, aclovek ma zrejme pocit, ze kdyz to nedela/nestaci/nechce/..., tak mu zivot utika a nic z toho a co pak.

Za sebe muzu rict: ja jsem mela deti kolem 30, moje kamaradky taky, tak ze bych to prirovnala .
kdyz byly deti male, doma s nimi jsem moc nebyla, vetsinou jsem je mela sebou i do prace (kvuli nim jsem leta pracovala malo pres den a hlavne vecer, abych je mohla mit sebou, byly hodne). Rozestaveny dum, na ktery byly potreba finance. Muz studoval. Prakticky jsem prvne mela hodinu tydne pro sebe, kdyz druha zacla chodit 2x tydne na 2 hodiny do skolky. To jsem byla v jinym stavu a nevedela, jestli si mam jit lehnout a spat, nez pro ni pojedu, nebo neco tvorit. To bylo prvne po 8 letech, kdy jsem nemusela NIC pro nekoho jineho. Krome honem zaplatit ucty, abych nemusela vecer, nebo uvarit, abych nemusela s detmi doma, nebo si neco usit, na co jsem nemela.... atd atd....
Jenom tim chtit rict, ze presne chapu. Zadny cas pro sebe. Zadny cas na kamaradky - a to vubec zadny. Az vsechny zmizely (ale ted se zas mame - ony to mely stejne). Zivot utikal, najednou 40 - to, co mne bavilo pred, mne nebavilo, a co jineho. Ve 39 jsem mela posledni ctvrte dite, takze dalsich par let stejnym zpusobem. Ale ty deti jsem VSECHNY chtela, protoze i kdyz jsem kmitala jak hadr na holi, z deti jsem mela energii a radost - a porad ji mam dal. Nejsou "smyslem myho zivota", ale to nejhlepsi, co z zivota mam. Stacila jsem s nimi vystudovat dalsi, co mne bavilo, a kdyz zacly vsichni skolu, mela jsem stesti se tomu od te doby venovat a ucit se dala a studovat dalsi veci, kterem mne k tomu privedly - diky jim jsem totiz nasla "napln" - studovat, jak deti zvladnou najednou vic jazyku a jak jim v tom pomahat - coz jsem posleze mohla "provadet v praxi" a ucit se dalsi a dalsi veci. Diky mym detem, pro ktere jsem chtrela to nejlepsi. A tim padem jsem nasla napln dalsi casti zivota, ktera mi delala a dela desnou radost. Tohle mne v te ctyricitce vubec nenapadlo - byla jsem presvedcena, ze mi ujel vlak, ze je na vsecko pozde, menit uplne smer z vyucovani jazyku na vyucovani jazyku uplne jinym stylem a vzdelavat se porad dal se mi zdalo tenkrat nemozny - ale byl to novy zacatek. Maji z toho vyhodu i moje deti - plno veci jsem "aplikovala" rovnou na ne, jinak videly, ze nikdy neni na nic pozde, ze se muze delat plno veci i s detmi, ze se muze dosahnout plno veci, i kdyz se mysli, ze uz to nikdy nepujde.... atd atd.