Kat, jo, to věřím, že je to zoufalost...já jsem byla vždycky ráda, že J. se zajímal tak nějak o všechno možné, celkem snadno se dal něčím zaujmout...akorát teď jak začíná pomalinku jít do puberty, tak ty zájmy nějak upadají, už ani doma tolik nemaluje, nevyrábí, moc často už si nehraje...v podstatě když je doma, tak spíš kouká na tu telku a nebo maximálně jsme skládali velké puzzle...ale zatím je pořád celkem snadné ho nadchnout na nějaký výlet, nebo zajímavost...a pořád rád chodí v přírodě...dneska zrovna byli celý den se skautem na výpravě někde okolo Karlštejna, jsem zvědavá, co mi bude večer vyprávět, zatím jsem se dozvěděla jenom že když měli vystupovat, tak se část nějak zdržela, část vystoupila, ale hodný pan průvodčí jim prý řekl, že z další zastávky pak hned něco jede zpátky, takže nakonec vyrazili na výpravu odkud měli...ale pro něj to bylo asi to nejdůležitější dobrodružství
...asi jako když jeli na podzimky a vagón, ve kterém byl on a ještě pár dětí, bez vedoucích, v jedné stanici odpojovali a museli si přelézt vedle