Tragiko, to je na dlouhou diskuzi.

Je to individualni, zalezi hodne na tom, z jake rodiny jsou (=akademici, poloanalfabeti a cela skala mezi), atd atd.

Mladsi deti maji konkretni slovni zasobu, cim starsi, tim vic abstraktnich pojmu a "kulturne ovlivnene" slovni zasoby v ruznych predmetech atd, slovni nuance atd atd. Nektere deti maji fantasticky cit pro jazyk, skolu zvladnou briliantne, jine kvuli jazyku/zazemi doma prochazi s odrenyma usima. Z mych stovek zaku v tom byly vsechny druhy. Nekteri z nouze (=nebylo dostatek hodin druheho jazyka na skole) sedeli ve tride pri ruznych predmetech a nechapali temer nic, jini si nasli zpusob, jak se predmet naucit (treba jsem mela jednu Cinanku, ktera v 8. tr. prisla z Hongkongu. Chodila za mnou z fyzikou, chemii, biologii, jag ji vysvetlila, o cem kapitola, ona napsala spoluzakum v Hongkongu, aby ji poslali v mandarin neco na to tema, to se naucila, aby vedela, o co jde a rozumela, pak se naucila zpameti clanek svedsky. Mela z toho lepsi znamky, nez spoluzaci. Po case jsme zacali trenovat, aby to umela rict vice a vic "svymi slovy". Na gymnaziu byla jedna z nejlepsich (=po 3 letech) a na zaklade vysvedceni se dostala na prestizni vzdelani.
Jini zas nezvladni v devitce narodni zkousky z zadneho predmetu, ackoli sem prisli ve skolkovem veku nebo tu byli narozeni - doma mluvi svym jazykem, protoze rodice neumi, a kamarady zadne rozene.