Na vesnici dokonce střediskové jsem už kdysi žila a nikdy více, všichni se museli při potkávání zdravit, i když se vůbec neznali, družili se na zastávkách a před Jednotou, byla povinnost se zastavit s každou babkou a slušně odpovídat, když se zeptala čípak jsem a kam jdu.

Od přestěhování žiju už 45 let ve stejným městě, přesídlit bych byla ochotná jedině do Prahy, město, kde žiju je nejmenší možné, kde ještě vydržím.