Já občas s lehkou nadsázkou tvrdím, že jsem doma všude, kde se probudím a uvařím si kafe ;-).
Z Prahy jsme se sice definitivně odstěhovali před více než čtyřmi lety, ale ani před tím jsme nebyli pořád na jednom místě. A pořád mi to přijde jako sen, když přijedu z Prahy a vystoupím z vlaku, tak mám najednou takový pocit úlevy a třebaže nemám ráda definitivu a myšlenku, že tu jsem už "nafurt" si radši moc nepřipouštím, tak zpátky už bych nechtěla.

Ale i tak mám místa, na které mám nostalgické vzpomínky, většinou ve spojení s tím jak byly děti malé (obzvlášť jedna pražská čtvrť, dva parky a jedno anglické město a přilehlé okolí )

Děti stěhování nenesly úplně lehce, mladší syn, třebaže si tu našel nové kamarády se zasní vždy, když míjíme naše poslední pražské bydliště. Starší vlastně nevím, tomu bych řekla stěhování i prospělo a teď stejně jezdí do Prahy na střední školu.