Rodiče chatu měli. Milovala jsem to tam. V lese a u rybníka. Jezdila jsem tam celé dětství, na střední o něco méně, ale zase s kamarády, hlavně když tam nebyli naši😀. Dneska to tam má brácha.
Bydlíme ""na samotě u lesa", takže nemáme potřebu mít chatu, zato máme byt ve městě. Nejezdíme tam úplně často, ale rádi. Děti zrovna tak. Podle mě si každý rád užije to, co neprovozuje běžně. Pro mě to v dětství bylo lítání po lese, moje děti si jezdí užívat města.
Druhá domácnost, nad tím mě nikdy nenapadlo uvažovat. Chata mého dětství byla taková polobojová, tak se moc nešůrovala. Dneska v bytě uklidíme jen to, co stihnem rozkramařit. Ideální pořádek tam není, zrovna přemýšlím nad tím, kdy se tam naposledy myla okna... Nicméně i tak je fajn mít kam jezdit.