Libiku, tak ono vždycky to nemusí být tak, že se po prodavačce každý sveze apod...možná právě v těch potravinách a podobných provozech, kde je těch lidí fakt hodně, pospíchají, jsou ve stresu...ale já i když jsem byla v předchozí práci, i teď, tak je to prostě malý krámek, kde nejsou žádné dlouhé fronty, mám čas si s těmi lidmi i pokecat a sveze se po mně fakt málokdo, možná tak několik lidí za rok, ale není to vlastně žádné vození se po mně, prostě si zabrblají, že něco není, nebo že nemáme přesně to, co oni si představovali... A s čistou hlavou chodím domů každý den, ono je to možná i o tom, umět si to nepřipouštět...já to pouštím jedním uchem tam a druhým ven, nejsou to žádné zásadní konflikty a není to nic, co by bylo potřeba nějak dál řešit, takže během chvilky to vypouštím, rozhodně nechodím domů naštvaná, že mě někdo v práci ten den vytočil...a ani v jedné práci to nebylo fyzicky náročné, většinu času sedím za pultem, občas udělám trochu zboží...ale hodně záleží, v jakém oboru prodáváš a s jakými kolegy se potkáš.... Ale taky je fakt, že do těch menších krámků se hůř hledá práce na zkrácený úvazek, většinou je to ten dlouhý/krátký týden, což mě třeba naprosto vyhovuje, mám spoustu času i přes týden...ale ne každému to sedne...