Já jsem odešla z manažerské pozice ve 40 letech. I když těch důvodů bylo více, taky mě tížilo, jak jsem si nosila práci domů. A kdo to nezažil, nepochopí - tu zodpovědnost za firmu, za moc nad lidmi, za každé rozhodnutí. Uvědomuji si teď, jak beze mě rodina strádala (tu pozornost už jsem jim prostě nemohla dát). A není to u mě žádné sebeobětování, ani pálení dobrého bydla. Je to hlavně o hodnotách. Čas s dětmi už mi nikdy nikdo nevrátí. Co budu dělat, ještě nevím. Raději bych šla nějakou střední cestou - tj. zkrácený úvazek a ne tak zodpovědnou pozici. Prodavačka, to už je podle mě trochu extrém. Ale hlavním hlediskem pro mě bude možnost skloubit dobře práci s rodinným životem a být psychicky v rovnováze.