Zaizo,
především nedávej výpověď. V každé práci mají sklony tomu s kratším úvazkem přidělovat úkoly nad jeho kapacitu. Ty se musíš ubránit, i když se ti nechce. Vidím trochu problém v tom, že máš lidi, které řídíš a nejsi tam pořád, ale to by se dalo zvládnout.
Jestli brečíš doma že nestíháš, jsi na falešné stopě.
Brečíš z bezmoci. ONI po tobě pořád něco chtějí a ... ráda bys byla výborná ve všem.
(oni znamená všichni, děti, rodiče, manžel, podřízení, nadřízení...))
Manželovi si slíbila. Poloviční úvazek a úsměv a práci jen jako koníček.
Myslím, že on si to prostě poručil a tys přikývla. Vždyť je to tak hezké a bohulibé - až na to, že je to jen z jeho hlavy. Možná i z hlav tchánů, já vím, jsou hodní, ale žít s nima je náročné, můžou tě někam tlačit a to nenápadně.
Kdo ti nakukal, že máš jít dělat něco jiného, nejlépe vratné láhve? Přitom v práci tě oceňují. Byl to manžel, i když si myslíš, že ne. Přinesla sis domů papíry a už byl nafrněnej? Já tipuji ano.
Ne že se mu nevěnuješ, ale že máš práci, kde jsi spokojená a umíš ji.