Já se s ním od malička bavila celkem o všem narovinu. X krát mi řekl různé věci, co ho trápily. V poradně mi řekli, že je to dobře, jako znak důvěry. Jenže si právě někdy řeknu, kde ta hranice je. Jestli on to bere jako důvěru a nebo řekne co ho napadne, i když přes čáru. Na druhou stranu já se taky x krát předvedla jako uječená hysterka..nějak v něm pořád vidím svoje chování, i když jiným způsobem. A nejsem z toho nadšená. Má výkyvy i v chování. Jednou chce pomáhat a jindy všechno 5x a stejně se nezvedne.