Při čtení včerejší diskuse o tykání/vykání mi přišel na mysl fenomén "oslovování příjmením", který za mého dětství vládl ve školách - příjmením nám říkalo hodně učitelů a říkali jsem si tak cca od 3. do 6.-7. třídy i se spolužáky mezi s sebou, resp. jako holky jsme se mezi sebou oslovovaly jménem a kluky příjmením, kluci nás rovněž příjmením (kluci mezi sebou už nevím). Asi tak v té sedmičce jsme se to my holky snažily změnit, začali klukům říkat jménem a nutit je k tomu samému. A z filmů a literatury vidím, že oslovování příjmením "bez titulu" (pan, paní, slečna ...) se často používalo při nějakých neformálních kontaktech mezi dospělými, kteří se asi znali jen vzdáleněji (a možná spíš mezi "obyčejnějšími lidmi) a nebo v zaměstnání směrem od nadřízených k podřízeným ... Jako např. "Nováková, ukliďte ten nepořádek", "Nováku, co tady okouníte".
Mám pocit, že teď už tohle vůbec neslyším. Používá se tento styl oslovování někde (pokud jde o místo, sociální skupinu, prostředí ...) podle Vašich zkušeností? Oslovují se, pokud víte, takhle někde děti ve škole nebo v jiném kolektivu? Naše děti zatím mluví o spolužácích křestními jmény (případně i s příjmením, pokud mají jedno jméno ve třídě 2x atd.)