Bouřko, vidíš a náš dysfatik odmalička komunikoval velmi rád a hodně, byl to mistr pantomimy, dokázal gesty i opsat nějaké slovo, když ho neuměl říct, třeba předvedl, co se s tou věcí dělá...vytvářel si svoje vlastní znaky pro určité věci, komunikoval rukama nohama a fakt hodně...my jsme se s ním domluvili neuvěřitelně dobře...okolí vůbec... A i přes tuhle bohatou komunikaci a přes to, že rozuměl dobře, ten vývoj v pořádku nebyl...učil se všechno jak cizinec, všechno měl odposlouchané, naučené, vydřené...otázka Co to je? přišla až po 4.roce, Proč? se začal ptát ještě o pár měsíců později...apod...