Já ti nevím. Na oslavě bych tohle určitě neřekla.

Ještě s přítelem a synem jsme u ní na obědě zažili taky výbuch emocí,kdy mi v dobrém snažila organizovat moje narozeniny, co mi koupí a jak si to sama užiju. Až situace vygradovala a přítel zavelel k odchodu. A ona brbala dál.

Vím, že se k ní nechovám správně. Jenže sakra, od nás čeká úctu k šedinám a respekt a nás při tom "válcuje". Rok byla schopná komentovat a řešit, proč nemám záclony, ale jen žaluzie. Rok jsem poslouchala, jak ji brácha se ženou neposlechli a dali si do malý koupelny vanu, byť malinkou, místo sprcháče. Plus x dalších věcí během těch let.

Ale několikrát jsme měli x měsíční pauzu ve styku i komunikaci, vzhledem k tomu, co všechno mi dokázala říct.

Nikdy jsem ji natvrdo neřekla, jestli toho nenecháš, neuvidíš mě ani vnuka.

On sám teď večer řekl, že měl pokaženou oslavu díky ní i díky sobě. Ale že ho štve tím, jak ho nikdy neposlouchá, že musí být po jejím. Ale on má taky paličatou hlavu a nedá si kolikrát říct.