Přijde mi, že podobně to má s matkou každá druhá. (Musím si dát pozor, abych to jednou dětem taky nedělala, mám tendenci dávat nevyžádané rady a myslím to hrozně "dobře"). Mám špatnou zkušenost s tím, zatnout zuby a nic neříkat. Nastřádá se to a pak člověk vybuchne až moc. Takže soustředit se na důležité, např v klidu se zastat dítěte s hraním s tím, ať jde ke stolu. Kytku už neřešit, zahrát do autu. U nás pomohlo to, že jsem děti učila, aby babičce řekly samy, když s něčím nesouhlasí. Od nich babi brala kritiku líp, i když dost koukala. Musely být samozřejmě slušní. Občas ale některá strana vypění, já nebo mamka nebo taťka, čas naštěstí spory zahojí.