Val, tak tvoje máma je speciální kategorie.

Já souhlasím s tím, že od určitý meze není možný věci "pouštět jedním uchem tam a drubým ven", už proto, že to některý typy povzbuzuje, aby mlely a mlely a mlely. A pokud to člověku skutečně není vnitřně šumák, tak mu to prostě ubližuje.

Stejně tak se mi velice neosvědčilo ustoupit v maličkosti, protože třeba zrovna babička byla typ člověka, kterej vycítil neomylně, kdo má sklony řešit věci ústupkem, a byla čím dál expanzivnější, manipulativnější, prostě na to následně nehorázně hřešila. Na ni platilo jenom držet od začátku striktně hranice, i kdyby se to mělo týkat chlebíčků, o kterých jsem řekla, že je nechci nabalit, takže je nechci nabalit a nevezmu si je, i kdybych je měla nechat ležet na popelnici.

Čímž jsem se tu už kdysi etablovala jako nelida bez pochopení pro stařenky, ale opakuju, že kdo nezažil, neuvěří, kam až jsou lidi se sklonem ovládat ostatní schopni zajít.