Mám to za sebou. Výměna sáčků zpočátku vypadá složitě, ale člověk si zvykne, nezvykne si na psychiku své maminky ....
Naštěstí byla dcera na MD, takže já byla u ní odpo, navečer, večer, v noci, jak bylo třeba, ne pořád v kuse, střídala se teta, druhá dcera, brácha, synovci, ale ti sáčky neměnili, maminka chtěla jen mě a starší dceru, bylo jí to nepříjemné.
Vaření jídel bylo z 90% na mně, ohřívala a krmila většinou dcera (ta co tady o ní psávali jaký je sobec....ne nechci se k tomu vracet) a měla miminko a batole.
Já přišla z práce, ona šla s dětmi ven.
MM se staral o naši domácnost, vařil, uklízel, .....vozil nás na chemo
Lepšího manžela jsem si nemohla přát. Neustále dodával optimismu, ale bylo to k ničemu /ostatně jako moje modlitby/.
2 roky , konec strašný do posledních 3 dnů doma, ale už ani nejedla, ne stačí, Lexaurin už neberu.