Pohled z druhé strany: Nejsem zaměstnanec ale z povahy své práce jsem v některých firmách "zdomácněla" a tu a tam se nachomýtnu i u výběru nových lidí - zvlášť pokud mají pracovat ve spolupráci se mnou. Upřímně, neodpovídání se mnohdy ani nedivím - i když je obrovský problém sehnat lidi, na běžné místo typu recepční, prodejce či fakturantka se jich hlásí v průměru 50-100 za 2 týdny, kdy inzerát na Jobs a Práci visí. Většina z nich očividně inzerát ani nečetla, bez uzardění pošlou stejný univerzální dopis "toto je můj dream job" na dvě zcela odlišné pozice v časovém rozmezí 3 týdny, mají v CV na místo markeťáka hrubé chyby nebo pouze B2 angličtinu pro nákupčího z Francie a Španělska, hlásí se vyučení lidi i když požaduješ minimálně maturitu (ne z kapricu, ale protože abys mohl dotyčného poslat na povinnou certifikaci, tu maturu mít prostě musí). Vybereš 5-7 lidí - firma o 35 zaměstnancích neuživí personalistku, takže to dělá někdo ke své běžné práci, s těmi se musí někdo sejít. S každým 2 lidé stráví minimálně půl hodiny, předtím pro ně většinou musí připravit nějaké zadání...Pak zjistíš, že buď a) lhali o svém vzdělání, schopnostech či dovednostech, b)přesto, že v inzerátu je napsaný směnný provoz a časté služební cesty, na směny pracovat nemohou ze zdravotních důvodů a kvůli dětem si pod pojmem služební cesta představují něco, co stihnou mezi půl devátou a druhou odpoledne, c) vlastně práci nehledají, jen "se rozhlíží po případných nových příležitostech"..a tak můžu pokračovat. Kapitola sama pro sebe jsou čerství absolventi s představou nástupního platu v dělnické profesi od 40 tis. výš s tím, že nastoupit ale stejně mohou až od září (v inzerátu je tučným NÁSTUP IHNED). Vychovala jsem tři děti, ale přesto chápu, že se firmám matky malých dětí brát nechce - minimálně v okamžiku, kdy hledají člověka na místo, kde je mizerná zastupitelnost, v té profesi je prostě ve firmě jen jeden člověk, nebo jeden na směnu, maminky dnes mnohem častěji žijí single a děti prostě jsou nemocné. Takže v podstatě není mnohdy odkud vybírat a ve spoustě oborů jen rotují lidi z firmy do firmy, trochu si zvýší plat, mají pocit, že potřebují změnu či zbavit se otravného kolegy. Když tu čtu problémy s hledáním práce mnohých z vás (a nemám nejmenší důvod vám nevěřit) mám občas pocit, že žijeme v nějakém paralelním světě. V tom mém lidi ochotní a schopní dělat na volném trhu práce v podstatě nejsou. Už mám chuť zpomalit, ale výše uvedené mne odrazuje od řešení této situace tím, že přestnu nabízet pouze své služby, ale zařídím si kancelář a vychovám nové kolegy. Pokud mám dlouholetého klienta, nenechám ho ve štychu jen proto, že mě by u něj stačilo 10 hodin controlingu měsíčně a on už půl roku nemůže najít ekonoma či účetní - ale jak ho pak mám najít já? V květnu mi bude 50 a situaci řeším tak, že se snažím portfolio klientů snižovat a vybírám, ke kterému si půjdu "odpočinout" tak, abych se mohla věnovat dalším činnostem.