Svynko, tak náš syn si taky rozhodně běžně s cizími lidmi nepovídá, spíš se dá říct, že si s někým povídá jen výjimečně...ale občas se podaří, že mu nějaký člověk fakt "sedne" a s tím se osmělí a časem se rozkecá , k té kadeřnici nejdřív začal chodit manžel, pak jsem ji vyzkoušela já, hledala jsem v té době novou, někde poblíž bydliště...no a pak když jsme potřebovali nechat ostříhat syna, tak jsme ho k ní vzali taky...předcházelo tomu to, že tam chodil se mnou, ona stříhala mě, on buď seděl někde vedle mě a díval se a nebo si tam u stolečku maloval a pak tam obrázky nechával kadeřnici, měla z nich vždycky velkou radost, ona je takové sluníčko, věčně má dobrou náladu, je moc fajn, úplně chápu, že synovi tak sedla...předtím jsme ho zkusili vzít k jiné kadeřnici a ta mu nesedla vůbec, i když já jsem s ní byla spokojená... tahle je pro nás už spíš taková známá, než že by to byl cizí člověk, víme toho o sobě navzájem hodně...i manžel s ní vždycky pokecá