Vypravitel pohrbu nemá se zaveti nic spolecnyho. Nez dojde k dedickemu rizeni (a tedy i probirani zaveti), je uz zustavitel davno pohrbeny. Dedicke rizeni se zacina cca 2 mesice po pohrbu. Kdo je vypravitel pohrbu ma vyznam při projednani. Pohrebni naklady jsou ze zákona pasivum dedictvi. Pokud je vypravitel (a tedy i platce) někdo jiny nez dedic, tak mu musí dedici pohrebni naklady uhradit. Nebo pokud je vic dedicu, tak se mu mají primerene na pohrebnich nákladech podilet.

Před začátkem dedickeho rizeni se většinou nikdo k zaveti nedostane, aby z ni mohl vyzkoumat, kdo ma zustavitele pohrbit. Když je zavet ulozena nebo sepsana u notare, tak se to zjisti az pri dedickem rizeni. Pokud mel zavet zustavitel doma v supliku, tak by se to asi mohlo zjistit dřív, nez se spis dostane k notari, ale nejak si to v praxi nedovedu představit.

No a notar se k zaveti dostane bud tak, ze je uvedena v Centralni evidenci zaveti (dnes Evidence pravnich jednani pro pripad smrti) - to jsou ty zaveti notářem (jakymkoliv) sepsany, nebo u notare ulozeny. Notar si pokazdy, když zacina dedicke rizeni, musí ten seznam prohlednout a když tam takovou zavet objevi, tak pozada prislusnyho notare, at mu ji posle. Nebo ji ma zustavitel doma v supliku, pak mu ji musí predlozit pozustali. Jinak nemá sanci se k zaveti dostat. ovšem umyslne zatajeni (nebo zfalsovani) zaveti ma za následek dedickou nezpusobilost, tzn. nemůže dědit.