Irmi, to je mi moc líto.
V rodině jsem podobnou situaci nezažila, ale před dvěma lety diagnostikovali rakovinu slinivky mému kolegovi z práce. Znala jsem ho strašně moc let, s ním i s jeho ženou se přátelila, takže jsem tomu byla docela blízko. Jeho žena okamžitě skončila v práci, aby s ním mohla být doma. Tady byla trochu jiná situace v tom, že ona si rovnou mohla zažádat o předčasný důchod.
Mám pocit, že oba dva prognózu úplně vytěsnili. jeho žena byla v jeho přítomnosti vždycky optimistická, vybrečet se chodila jinam. On si celou dobu dělal plány. ne do nějaký vzdálený budoucnosti, ale třeba :" až mi skončí chemo a udělá se mi líp, tak pojedeme tam a tam.."Ještě 14 dní předtím než zemřel, tak pracoval na zahradě. Prostě on si tu nemoc snažil nepřipouštět a žít jako bez ní. Psychicky mi přišel v pohodě. Paradoxně jsem měla mnohem větší strach o jeho ženu. U ní jsem cítila, že ten optimismus je jenom hraný, ale ve skutečnosti je v obrovském napětí.