Prosím o váš pohled, já už bublám vzteky. Dcera (bude jí 8) a syn (bude mu 12, ADHD) si pořídili potkany - každý svého, ale do společné klece. Domluvili se, že ona jim bude dávat žrádlo a vodu, tj. aspoň 1x denně, on měnit hobliny 1x týdně (to ona nezvládne). Ale domluva nefunguje, potkaničasto nemají vodu, nebo ji mají hrozně hnusnou, špinavou. Takže nakonec tato péče zůstává na mně - když se nechci dívat na to, jak strádají - a to je pro mě nepřijatelné (i to strádání, ale i to, že se starám já). Když dětem říkám, že zase ráno nevyměnili atd., dcera na to nic, syn, že to má dělat dcera. Podle mě je ona ještě malá na to, aby si to ohlídala. Řekla jsem synovi, že za to musí vzít svůj díl zodpvědnosti a dohlédnout na ni, aby to udělala. Mí potkani to nejsou, já to dělat nechci. Ale zdá se mi, že syn se raději bude hádat, kdo má co dělat, než by ho trápilo, že jeho potkan nemá co pít. Včera večer jsem si např. všimla, že potkani nemají vodu. Řekla jsem to synovi, dcera už spala. On ji šel tahat z postele. Řekla jsem mu, ať ji nechá a vymění vodu sám. To neudělal (jak jsem zjistila dnes ráno po jejich odchodu do školy). Ani ráno to nikdo z nich neudělal, takže je to zase na mně. Vztek mám děsný a uvažuji, že dám inzerát, kdo si vezme dva hodné ochočené potkany. Dětem jsem to už řekla. Na jejich chování to nic nezměnilo. Co byste dělali vy?