Neznámá, s tou rutinou jsme taky dost dlouho bojovali...a doteď, když potřebujeme přidat do rutiny nějaký další bod, tak to jde ztuha a trvá to dlouho...ze začátku jsem pořád připomínala, ale pak mě to přestalo bavit a přestala jsem ho ráno průběžně pořád nahánět...jo, občas něco zapomněl, nebo jsme šli na poslední chvíli, ale přišlo mi, že ve chvíli, kdy jsem přestala připomínat a dělám si ráno prostě svoje a nestarám se o to, jak je s čím daleko, tak je to mnohem lepší...syn si udělal svoje stereotypy, já si vedle něj jedu ty svoje a v danou hodinu se sejdeme u dveří a můžeme vyrazit...já se jen kontrolně ptám, jestli má všechno apod. a odcházíme.... jinak jeho rutina je taková, že ráno vypne svého budíka, rozsvítí rybičkám, hodí jim krmení, popadne župan a zaleze k nám do postele (manžel už je pryč), pak zvoní budík mě, vyženu ho z postele, ustelu, vyvětrám, jdeme dolů, on si nandá snídani, dělá pití do školy, bere krabičku se svačinou, snídá...já si zatím chystám svoje jídlo do práce, jdu do koupelny, pak opláchnu nádobí od snídaně, zatím jde do koupelny on, pak se oblíkneme a sejdeme se u dveří a odcházíme...každý den stejné činnosti ve stejném pořadí, jde to jako na drátkách, někdy spolu prohodíme jen několik slov... večer máme taky už zaběhnutý...na úkoly a učení žádnou rutinu nemáme, ví, že má nějaké úkoly a nechávám na něm, kdy si je udělá...někdy je dělá ještě ve škole v šatně, než odejdeme, někdy si je dělá v DDM před kroužkem, někdy hned po příchodu domů a někdy až později, jednou psal čtenářský deník asi v devět večer před spaním, ale udělal si to, neřešila jsem...párkrát psal úkol dokonce ráno v šatně ve škole, když si zapomněl ve škole sešit...tohle nechávám na něm...řeším jenom když přijde, že něco nechápe...