Přidat odpověď
Kultovní film.
Pro mě ale nebylo k řešení zda měla právo tohle dělat či požadovat, v tom mám jasno, neměla žádné právo, nikdo nemá právo vynucovat si city.
Spíš mě na tom cinkl (a proto si taky myslím, že je ten film "kultovní") že tyhle pocity v nějaké míře zažívají všichni co milují a jsou opuštěni a zůstávají více či méně vyděšeni z té prázdnoty, nevěřícně si říkají, zda je možné, že z něčeho, co tak silně prožívali, věřili... nezbylo nic a nemůžou uvěřit, že ten druhý najednou už nemá zájem, když přece to bylo.... atp.
Musela jsem si poctivě přiznat, že i když bych nic podobného neudělala, že ten pocit tam byl, že člověk někdy vymýšlí, jak "to" získat zpět a někdo tiše trpí a jiný bojuje, ale lásku stejně neubojuješ, nikoho zpět nezískáš. Jsou to těžké lidské emoce, ze kterých někomu může hrábnout a vím, že v psychiatrických léčebnách je takových lidí dost. A někdo radši zajde jako malá mořská víla, protože pro něj život ztratí smysl a jiný mu dát neumí, ne jiný vyšší než je láska. Nebo závislost?
Předchozí