Nečetla jsem celou diskusi, už sem stejně asi nikdo nedojde, ale přesto.
Ne, v práci je mi jediným ručně psaným výstupem podpis. Poznámky si píšu vlastní kombinací tiskacího a psacího.
Ale k písmu ve škole:
Nevadí mi, že se syn učí psát psacím písmem. Vadí mi ale, že jim učitelka sice opravuje ne úplně přesně napsaná písmenka, ale to co píšou, je jenom opisování písmenek, slabik, slov. Nějak nevidím, že by děti měly taky přemýšlet, CO napsat.
U dcery ve škole začínali s psaním už od prvního týdne, každý si psal jak chtěl a uměl, písmenka pilovali postupně. Ale už od začátku měly děti každé ponělí vyjádřit, co dělali o víkendu - úplně na začátku jenom malovali, pak už převažoval text. Nějak mi byl tento přístup bližší.
Z některých diskusí jsem měla pocit, že část velkých bojovníků za psací písmo asi závidí, že by dnešní děti měly mít něco jednodužší než oni... (pro mě byl předmět psaní na chvostu oblíbenosti a synovy domácí úkoly moc neopravuji a nenutím ho přepisovat)