aky, jsou věci, o kterých se dá těžko říct, jestli je nějaký jedinec bude či nebude potřebovat. A jsou věci, o kterých se vcelku bezpečně dá říct, že většina lidí je potřebovat nebude. Velká část z nich jsou různé speciálnosti, ale taky tam najdeš věci, které ve své době měly svůj značný význam, ale společenským vývojem ho tak nějak postupně ztrácely až ho ztratily takřka zcela a zůstaly jen oblastí pro pár nadšenců. Švabach už své postavení bez diskuse ztratil, klasická řečtina taky, latina se potácí někde na samém okraji a psací písmo cestu do zapomnění nejspíš teprve začíná (nicméně vše nasvědčuje tomu, že tu cestu stejně nastoupí). Dokud existuje nějaká výraznější část populace, která pamatuje doby, kdy daná věc byla ještě na vrcholu, tak má asi smysl udržovat o ní nějaké povědomí. Ale v nějaké fázi nastává okamžik, kdy je třeba zvážit, jestli té energii na věc pozbývající smyslu, nevěnujeme už přespříliš, a jestli nebude lepší nechat to už jen těm nadšencům. Bez tohoto procesu by se společnost totiž moc neposouvala. Ale věcí, která nás provázely celé generace se holt nevzdáváme úplně snadno, a tak nám zůstávají coby součást nějaké vzdělanosti, i když už mají okrajový význam, do doby, kdy už je zcela evidentní, že jejich všeobecná znalost je vcelku k ničemu. Někdo si toho všimne dřív, jiným to trvá, proto ta diskuse okolo toho.