Úplně bez citů to nejde, jak sama píšeš. No a to je kámen úrazu. Tvoje názory na nevěru jsou tu všeobecně známy (neodsuzuju, konstatuju). Já sama nevěřím tomu, že lze dlouhodobě udržet milenecký vztah v mezích a pod kontrolou. Protože když se vztah nikam neposouvá, nevyvíjí, tak brzy přestane bavit, je to prostě pak už "o ničem". Vzrušení z toho, ze "zakázané" lásky vydží chvíli.
A když tam nějaké city jsou, tak prostě balancuješ na tenkém ledě. Kdy poznáš, že tohle už je moc? Předpokládám, že ženy v našem věku, tj. s nějakými zkušenostmi s rodinou, už se asi těžko zamilují úplně bezhlavě. Takže jsou tam určitě nějaké sympatie a ty sympatie pak snadno přerostou v city. A že tam už jsou nějaké city si uvědomíš až zpravidla celkem pozdě, až když dojde k nějaké situaci, konfrontaci, tak najednou zjistíš, že už by ti mohl ten člověk chybět, že ho nechceš ztratit a to už je pozdě. Ale podchytit ty city včas dost dobře nejde.
A taky nikdy nemůžeš vědět jak se s takovu situací vyrovná ta druhá strana, můžete si oba na začátku hezky určit pravidla, že to bude jen pro potěšení a nic víc, ale může se to vyvíjet nakonec úplně jinak než člověk původně zamýšlel.
Ono se to hezky povídá, teoretizuje, ale v praxi ty vztahy tak jednoduše nefungují.