Májo,
promiň, ale je to jednoduchý, říkat, že máte vztah založenej na něčem jiným, než je sex, kterej je MIMOCHODEM skvělej.
Ze svojí zkušenosti vím, že sex není pro vztah podstatnej, když funguje. Když nefunguje, je to často to nejpodstatnější.
U nás to bylo tak, že leta jsem byla zaseknutá já. Manžel byl nešťastnej, a když se mi (a tím sobě) snažil pomoct, tak jsem to vnímala jako nátlak, i když v tom byl hodně jemnej a opatrnej. Takže radit něco jako "buď půjdeš k doktorovi nebo je konec" mi přijde hrozně hrubý, on ví, že ten problém má a PROTO ho nechce řešit a takhle tlačit je fakt hřebíček do rakve...
No, a ze svojí zkušenosti... manžel byl trpělivej, roky. Já jsem zas byla tolerantní, občas měl milenku "jen na sex" - znala jsem jí, takže jsem věděla, že mezi nimi opravdu nevzniká žádné pro mě ohrožující pouto. A já se pak zamilovala do jinýho, chvíli jsme byli milenci. Nějakou dobu jsem to tajila, pak přiznala, pak jsme měli dost krizi a stálo nás dost sil to ustát a teď jsme s manželem spolu moc hezky. Nepíšu to jako recept na tenhle problém, jen jako svojí zkušenost.