Tak hezky řečeno a asi i pravda, do jisté míry, Slupko.

Já taky vím, že mládí a stáří necharakterizují témata a koníčky. Jenom si myslím, že jistému věku náleží pocit, že všechno jde a že je třeba všechno (v dobrém slova smyslu) chtít a zkusit. Kdysi dávno jsem měla čtyřicetiletého šéfa, bylo to v archeologickém ústavu, podnětné. Sama jsem byla mladinká a úplně mi bušilo z toho, jak "všechno bude", jednou jsem se ho zeptala (starce), v kterém věku to přejde. Řekl, že ho to ještě nepřešlo, no taky byl mladý.

Víš co, já bych (a taky čistě hypoteticky) neměla to srdce někoho brzdit v jeho nadšení a sama bych se už nenadchla. Myslím, že žiju dost akčně, ale já prostě nic nechci a je mi tak dobře