Jentakj, to jsou ale zcela individualni rozdily, ktere jaksi nepodchytis ani ve primerenem souziti.
Psychicky problem, nebo dokonce psychiatricka diagnoza, tezka nemoc v mladem veku...to je proste smula a kdyz te potka, zadna statistika ti nepomuze v tomm ze jsi to "udelala spravne".

Mozna te tedy okoli podpori o neco ochotneji, protoze se nebude moci vyzivat v zadnem "ja ti to rikala....ci, co bys chtela, kdyz..., ale to je tak vsechno. V obou pripadech stejne musis najit potrebnou silu predevsim v sobe.

K te druhe veci - jisteze s vekem prichazeji jista omezeni a je treba je vnimat, nakonec, k padesatce to uz nesvisti ani Jagrovi, tak co bychom chteli. Respekt k vlastnimu organismu.
Nemoci jiste, ale netreba se vzdy kvuli nim svalit na gauc, ne? Chovam se primerene tomu, co mi stav dovoli a samozrejme neignoruju lecbu. Jen neni treba se v tom ninrat cele dny a vsechno ostatni hezke odhodit.