Liskodlaku, ja se bala zcela neinkludovanych spoluzaku. "Normalni" deti mi delaly peklo na zemi a nikdo nezasahl. Ja v tomhle sve deti hodne hlidam, obe byly ohodnocene psychology jako nachylne k tomu, ze budou obeti sikany. Odmalicka o tom mluvime, dcera zatim ok, mela nedorozumeni s holcickou, coz jsem resila s ucitelkou a ona pak nastartovala program, ktery maji ve skole pro podobne pripady, holky spolupracovaly na projektu, nejaka velka stavba z lega, od te doby jsou kamaradky. Syn vlastne zazil problemy az po prestupu na specialku a reseni problemu zabralo rok, ac se vsichni snazili. Doslo to u nej az k sebevrazednym myslenkam. Takze to "bat se" znam dobre a myslim, ze na reseni je treba pracovat, neni mozne to omlouvat "jinakosti" at utocnika, nebo obeti.