Souhlas. Moje maminka posledni leto, kdyz jsme si povidaly a ja se porad vyhybala otazce, jak si to... az (bylo ji 92), mne vzala za ruku a rekla, ze ji je jedno, jak SI to udelam pro sebe. Vedela, ze nikdo v Praze nezije, vsichni jsme daleko, nikdo nestihne, jedna dcera tehotna. Tak jsme si to dohodli, ji se to libilo, a presne tak jsme to udelali. Chtela byt spalena bez obradu, protoze vedela, ze nestihnem. Taky ne, odesla den po tom, co se narodila vnucka. Jako by en na to cekala, aby dceri "neublizila".
Rok potom jsme si udelali krasnou ceremonii na Vysehrad s vyhledem na dum, kde zila pul stoleti, a na dum, kde se narodila, a bylo to desne krasny. Za uplnku jsme ji o pulnoci rozsypali (ona je nase mesicni babicka, zije na mesici a diva se na nas a hlida nas, aby se nam nic nestalo). Mame ji v srdci. A takhle to chci mit i ja. Jestli se detem bude chtit. Mne je to uplne jedno.