Přidat odpověď
Zefýr,
máš pravdu v tom, že teď už je mi to jedno.
Ale byla poměrně dlouhá doba, kdy bych to nedala, a myslím, že to plynule přešlo jedno v druhý. Taky na tom asi má podíl to, že můj táta, kterýho jsem si hodně vážila, k tomu měl hodně podobnej postoj - že to je v podstatě zbytečný, tak jsem to převzala.
Za nekulturního ani nevyspěle myslícího bych ho neoznačila ani náhodou, mimo jiný s mámou věrně vytrval až do její smrti a pak bylo smyslem jeho života starat se o mě, nikdy se ani náznakem nepokusil od problémů - kterejch bylo na něj jako na jednoho člověka strašně moc - utéct.
TO si myslím, že je mnohem podstatnější než nosit někam nějaký kytky a svíčky (prosím nic proti tomu, když to někdo potřebuje, je to v naprostým pořádku), a pokud bych posuzovala kulturu a vyspělý myšlení, tak podle toho a ne podle těch svíček.
Předchozí