Přidat odpověď
Nemusela jsem být dobře pochopena užitím slova kultura, měla jsem na mysli kulturu jako soubor chování lidské skupiny. Každý prostě nějakým způsobem uchováváme vzpomínky na zemřelé, hrob je srozumitelný a při náhlém odchodu milovaného řešitelný. Generace po tisíce let to nedělaly jinak. Hrob, kam chodím já, vznikal dlouho, má hezký reliéf, je z něho výhled do krajiny, ukládala jsem téměř po roce a půl, dřív jsem to nedokázala.
Zvažovala jsem i divoký rozptyl, nakonec v časech zdravé bláhovosti a veselí něco takového v legraci padlo, ale jak říkám.. to není snadné, kdo nedržel urnu v ruce, neví to.
Jestli bude v diskusi zmíněná mít pocit, že by se to mělo stát, je to na ní. Může tatínka, až bude dospělá, zajet rozprášit na Petru Fagaras, já na to nemám ani právo, ani sílu ani peníze.
Osobní příspěvek jsem přidala jako poděkování těm, které se mě zastaly.
Předchozí