Kolébka poválečné inkluze je v Dánsku. To bylo tak: Dánové se po válce zamýšleli nad tím, proč tolik jejich spoluobčanů sympatizovalo s nacismem. A kromě jiného vyvodili důsledek: musíme děti víc učit o historii a vést je k toleranci k odlišnostem. A součástí toho byla i inkluze odlišných do škol. Nevím, jestli tam mají dnes méně neonacistů než my, ale inkluze tam rozhodně funguje už sedmdesát let.

(Pro tento povzbudivý příběh nemám relevantní zdroje. Jen ústní podání z hodnověrných zdrojů.)

To je můj příspěvek k povzdechům o experimentech na našich krásných, bílých, zdravých dětech.