Přidat odpověď
ježíšmarjá,to mě nikdy nenapadlo rejpat se v takových lejnech,fakt ne.Asi to bylo tím,že jsem byla furt něčím a někým zaměstnána a dnes, kdy už je to nějaký ten rok,co jsme vypustili naše potomky zdárně do světa,je člověk nad takové blbosti,jako co umí jiní a jak moc,zcela povznešen,protože zjistíš, že je to prd proti vážným životním momentům.
Kluci se taky hlásili na G po 5.tř.,ale jim osobně to bylo zcela fuk,ve skutečnosti je v tomhle věku mnohem víc zajímaly klučičí lumpárny a tak se tam ani chválabohu nedostali - v 9.tř. už naprosto přesně věděli,kam chtějí dál a vybrali si a dostali už zcela bez přijímaček tech.lyceum,z obyč.gymplu by byli neštastni - hlavně z těch předmětů,které jsou pro ně úplně o ničem.A na ty přijímačky jsem chtěla hl. já aby šli-aby do budoucna věděli,co to obnáší,atmosféra,atd.A stejně to nakonec bylo k ničemu.
A k tomu vyhrávání: starší syn vyhrával hodně často běhy v přírodě+ na běžkách v zimě vytrvalostní jako žák zš.Vítězství nebyla zadarmo,hodně to bolelo,chvíli jsme měli všichni radost a zas pak hned život zkouzl do běžných běžností.Takže talentovaný byl,ale my ho ilovali a milujeme jako svoje dítě,ikdyby nikdy nic nevyhrál.A tak je to s těmi talentovanými dětmi i v dalších normálních rodinách.
Předchozí