Já si myslím, že naopak fňukáním po medaili se tu vyznačují mnozí dospělí.

Nechápu to. Tak buď dám "sranda závod", kde získá medaili každej, bude to legrace a bude to fajn, ale nebude to doopravdickej závod, kde musíš něco dokázat a někoho překonat.

Nebo dám "doopravdickej závod", ale ten zas strašně degraduju, když to pojmu tak, že medaili by měl dostat každej v něčem, aby mu to nebylo líto.

Myslím, že cesta je buď to první, nebo naučit dítě, že medaili může dostat jen někdo, kdo v něčem bude fakt hodně dobrej, a pokud on nebude, tak ji holt nedostane.

Nebo - a to je asi ze všeho nejlepší - neučit ho, aby tyhle "ne/úspěchy" prožívalo až tak na krev.