"Reagovala jsem jen na to, že to někoho naplňuje, tak to dělá.
Zčásti. Ale ta druhá část může být ono- když ostatní nechtějí, tak to zkousnu já."

Zefýr,

já v tomhle chápu i tu druhou stranu, jak to říká kruci.

Když třeba děti můžou k někomu bez omezení, tak to lze vnímat i tak, že je hodně otevřenej a upřímně ho těší mít pravidelně plnej barák dětí.

Píšu sem už dlouho, takže si možná pamatuješ, že to mám v tomhle hozený až nezdravě stylem "abych nevotravovala", takže já bych se v takovým případě snažila buď o reciprocitu (která by se mi ne vždycky hodila) nebo o omezení takových návštěv mého dítěte u spolužáka (protože bych uvažovala stylem "mně se to pokaždý nehodí, tak to tý jeho mamince asi taky ne, k reciprocitě stylem 1:1 nejsem ochotná, takže by nebylo fér svý dítě posílat a sama nic neposkytovat). Takže kdyby moje dítě kamarádilo s Tvým, tak bych Ti asi takovou příčinu nezadávala.

Ale je otázka, jestli ten můj přístup není zbytečně úzkostlivej a jestli tím svý i to druhý dítě o něco neochuzuju prostě tím, že automaticky předpokládám, že by tam "otravovali", respektive že by to pro toho druhýho rodiče byla zátěž, která by mu od určitý hranice už byla nepříjemná, ale on by mi to neřek a jen by tiše trpěl.

Já bych si to představovala tak, aby to bylo "na rovinu" a aby mi ten druhej, kdyby se mu to nehodilo, normálně řek, že se mu to nehodí. Ale je fakt, že by mě nenapadlo pozvat se (svý dítě) kamkoli sama a při tom systému, že zve zásadně hostitel a neexistuje, aby se pozval host, by to asi do dost velký míry odpadlo (protože moje dítě by šlo k vám jen tehdy, kdyby ho pozvalo to Tvoje a to by ho pozvalo až po dohodě s Tebou a na dobu, která by se hodila Tobě/vám).