"Marko, psala jsem, že ta děvčátka obešla maminky s prosbou- a šly od nás- každému by snad došlo, že tedy automaticky já nepředpokládám, že se spaní odehraje u nás- a maminky spaní u nich zamítly.
Ale následně spaní u nás ne, když jsem jim to pak já dovolila, když dorazily s nepořízenou:)
Každému je snad jasné, že to je nátlak těch holčiček na rodiče a že je já radostně nezvu sama od sebe:)
Vy neznáte invazivní tlupu holčiček?"

Já myslím, že právě to "každému by došlo" a "každému je jasné" je slepá výhybka.

Nedošlo, není. Lidi neuvažujou stejně a automaticky to čekat nutně vede k tomu, že bude člověk zklamanej.

Já bych si představovala, že každej zve jen tak často, na kolik se cítí, tedy když je těch holčiček 5 a já se cítím na cca pětinu "přespávaček", který by chtěly ony, tak jim poskytnu tu pětinu, ale víc ani ťuk.

Pokud ti ostatní rodiče to nechtějí dělat, tak budou holt mít holčičky smůlu, ale není přece moje věc jim to suplovat i za jiný, když mě to otravuje. Já mám ze svýho pohledu "splněno" (dopřála jsem jim svůj pomyslnej "podíl", i když je jasný, že takhle striktně se to dělit nedá), díky mně měly aspoň něco, když by jinak neměly nic, tak nevidím důvod, proč jim poskytovat ještě víc na vlastní úkor a pak z toho být naštvaná.

Sorry, Zefýr, vím, že člověk je v takový situaci naštvanej a má pocit, že je zneužívanej, sama jsem pro reciprocitu a nechci nic "zadarmo" až úporně (takže mě snad nelze podezírat z toho, že bych házela svý děti na krk jiným rodičům jako ty maminky), taky by mi vadila vlezlost těch dětí/maminek (s tou mladší sestrou), kterou popisuješ, ale myslím, že to "neměla jsem to srdce jim říct ne" jde na Tvůj vrub, protože by bylo lepší to NE občas říct a neodnést si z toho takové trpké pocity.