"Při čtení diskuse mne napadla otázka na vás maminky dětí, co svý děti posíláte na různý dětský oslavy a návštěvy a samy je svým dětem neumožníte zorganizovat - proč tam tedy to vaše dítě posíláte, když víte předem, že totéž nejste ochotny pro vaše dítě a jeho kamarády udělat? Děti si chtějí hrát a strávit spolu čas, jsou to děti, že jo - ale vy jste dospělí, vám by to dojít mohlo. Ono tedy asi dojde, jinak by tato diskuse založena nebyla. ;-) "

Kapradino,

sice to není tak úplně na mě, protože já jsem oslavy pořádala, ale už jsem taky byla v situaci, když je někdo nadšený slavič a na pět jeho oslav připadne jedna moje. Přičemž na všechny ty oslavy jsme srdečně zváni, ale není v našich silách uspořádat stejný počet oslav.

A zase jindy to bylo tak, že jsme měli chuť a náladu, tak jsme těch oslav pořádali víc (nejen dětských teda), ale pořádali jsme je proto, že jsme CHTĚLI, chtěli jsme tam ty lidi a nepočítali jsme, jestli a kolikrát nám to vrátěj.

A dokonce jsme si ani nevedli evidenci, jestli na narozeniny našich dětí zveme přesně ty lidi, kteří pozvali je, a ani jestli pozvali naše děti přesně ti kamarádi, kteří byli na jejich oslavě.

Pokud byly děti pozvaný na něčí narozeniny nebo jsme zvali my, tak jsem to vždycky vnímala tak, že tu akci děláme proto, že ji udělat CHCEM. Jiní rodiče někdy něco udělali, jindy ne, předpokládala jsem, že to maj stejně.

Umíš si představit, že Tvoje dítě pozve na oslavu pět kamarádů a maminka jednoho z nich řekne "díky za pozvání, ale Pepíček nepřijde, protože my na to pořádání oslav nejsme a nemohli bychom vám to oplatit"? To bych považovala za mnohem divnější, než kdyby se Pepíček náležitě dostavil s dárkem a děcka si oslavu bez dalšího užily.