Přesně tak.

Také mi přijde pravděpodobnější, že matka nikoho nikam neposílala, jen akceptovala, že se holky domluvily, že půjdou k Zefýrům.

Pořád se to točí okolo toho, že Zefýr (jakkoli je její přístup vedenej dobrými úmysly) dělá tu zásadní chybu, že toho příliš mnoho předpokládá a příliš se fixuje na to, že ten druhej určitě musí uvažovat stejně a že mu něco musí dojít určitým způsobem (a když ne, tak je vyžírka).

Ale lidi neuvažujou stejně a předpoklad, že někomu "něco dojde" prostě nefunguje, a přes to přese všechno to ještě nemusí být sobecký hovado. Jen prostě NEVÍ, co by mu podle naší představy mělo přesně dojít.

Já si myslím, že hrát si na to docházení je nebezpečný a nespolehlivý, daleko lepší je říkat věci rovnou a na rovinu, a pokud to uděláš, tak to většinou není ani tak tvrdý, jako když se vyvalí hnis střádanej několik měsíců až let trpění beze slova.