To je samozřejmě možné. Na obranu ti můžu říct, že v naprosté většině hádek, kterých jsem byla svědkem to byl skoro vždycky rodič, kdo začal mluvit hnusným tónem jako první. Pochopitelně to nemusí být ani v nejmenším tvůj případ. Hrozně často jsem začila, že jednání, které by bylo od dospělého člověka brané jako úplně obyčejné a zdrané vymezování vlastních hranic je u dítěte brané jako odporná drzost a to na co celou dobu narážím je tenhle dvojí metr. Kdyby někdo podal reáné důkazy o hnusném chování dětí (kterých je určitě spoustu a já je plně odsuzuji) tak by to dávalo smysl. Stálé omýlání frází o tom, jak jsou "ty hnusný puberťáci" neskutečně drzí a držkatý a že bych to prej musela zažít, mě mnohem víc utvrzují v existenci onoho dvojího metru.