Ano, souhlas... Mě nakonec objednala kamarádka - potom, co mě viděla, tak mi v podstatě "přikázala" volat psychologovi (sehnala mi kontakt), pak den co den zjišťovala, jestli už jsem opravdu volala (nevolala..) a nakonec mě objednala sama... Jsem jí vděčná, sama bych se tam asi dopracovala taky, ale zase o něco později... Každopádně to takto fungovalo jen proto, že je opravdu moje hodně dobrá kamarádka (od nějaké "známé" by mě to spíš hodně naštvalo). I když, možná není úplně špatné navrhnout i tuto pomoc - že ji přímo objednáš.
A souhlasím s tím, že s takovou úzkostí už bych začala rovnou s práškama...
Já jsem bohužel tvrdohlavec a musím se nejdřív ťuknout o dno, takže mi víc než rok trvalo, než jsem sama uznala, že bez prášků, "jenom" s psychoterapií to nepůjde... Léky už beru (zabraly rychle) a v psychoterapii pokračuji...