jenže myslet si, že to takhle dělají všechny děti a mají to tak všechny rodiny je právě naivní.

jo, a stejně tak naivní je myslet si, že neexistence dabingu spasí jazykovou vybavenost

mám tři děti. nejstarší holka nikdy na pohádku/film v originále ani nekoukla. už jako malá školková než by koukla na pohádku v angličtině, tak radši se záchvatem vzteku odešla od počítače. oproti tomu prostřední holka v tomhle byla takové telátko, u našich jsem zjistila, že třeba běžně tupě čučí na pohádky a reklamy v maďarštině, protože kabel zapomněl přepnout zvukovou stopu na češtinu (ne, maďarsky fakt nikdy ani nežblebtla, navzdory těm nakoukaným pohádkám). na druhou stranu když pak nastoupila puberta, tak sama začala vyhledávat anglické filmy v originálním znění a preferuje je před dabingem. s titulky, ale když je nejhůř, zvládne i bez. nejmladší kluk je dyslektik, filmy s titulky nesleduje, protože je nestíhá číst, to radši film oželí. jako malý anglické pohádky občas poslouchal, časem ho to přestalo bavit.

já sama BUĎ čtu titulky, NEBO poslouchám zvuk. obojí najednou nezvládnu, ovšem horší, že mě to vzájemně ruší a těžko se soustředím i jen na to jedno vybrané. jako bonus navíc je, že BUĎ čtu titulky, NEBO koukám, co se na obrazovce děje :-( takže pro mne film bez titulků nemá smysl, nerozumím mu a film s titulky sleduji v nouzi nejvyšší, protože z něj nic moc nemám. že bych při něm stíhala i naposlouchávat angličtinu, no, to ani omylem, jak bych to jako měla zvládat, proboha? mmch jednou jsem byla v kině omylem na českém filmu s anglickými titulky a bylo to pro mne úplně stejné utrpení, jako anglický film s českými titulky